K památné bitvě na Bílé hoře došlo 8. listopadu 1620. Stála tu proti sobě vojska katolická, pod vrchním vedením Karla Buquoye a stavovská vojska pod vrchním vedením Kristiána I. Anhaltského. Pokud pomineme nepříliš přesně doložený postup bitvy, tak její výsledek byl naopak naprosto jednoznačný. Stavovská vojska docílila pouhých dílčích vítězství a přišla o všech svých 6 děl, asi 5000 koní a spoustu ručních zbraní a střeliva. Po staletích již přestává být důležité, zda to bylo tím, že stavovská vojska byla většinou najatá a špatně placená, i to, že tehdejší český král, Fridrich Falcký nejdůležitější bitvu svého života v podstatě prospal a vůbec se jí neúčastnil. Katolické vítězství a porážka českých stavů naprosto zásadně promluvily do dalšího vývoje dějin jak českých, tak i samotné třicetileté války, která zdevastovala hodný kus Evropy.

Bílá hora evokuje bezpočet výkladů českých dějin, které se měnily s politickými zřízeními v českých zemích, stejně jako od osoby, která je vykládá. Ujaly se výrazy, jako doba předbělohorská, doba pobělohorská, doba temna a mnohé jiné. Jak už to bývá, vše závisí na úhlu pohledu a kdo se pokusí o pohled nezávislý, ten se ztratí v bezpočtu dimenzí.